Tulavati - místo pro srdce

V životě kráčí každý z nás jinou cestou, má jiné zkušenosti a potkává různé lidi, kteří s ním rezonují – nebo naopak vůbec ne. Moje životní cesta mě naučila, jak důležité je vyslechnout různé názory, aniž bych cokoliv předem odmítala či soudila. Naslouchat jiným, ale udělat si vlastní obrázek a názor. Nechat se inspirovat, avšak hledat svou vlastní, autentickou cestu. Tulavati je ta moje. Budu ráda přidáte-li se a kratší či delší kousek půjdeme společně.

Tulavati je pro mě naplněním vnitřní touhy sdílet to, co mě fascinuje, baví, zajímá – ať už jsou to témata harmonická, která s námi rezonují, nebo kontroverzní, o kterých můžeme mít pochybnosti.

Příběh Tulavati se ve skutečnosti začal psát o pár měsíců dříve. Už delší dobu jsem cítila nutkání pomoci bílým lvům. Hledala jsem způsob, jak smysluplně a udržitelně podpořit tento pro přírodu a planetu zásadní a jedinečný projekt – a zároveň zvládnout běžný život i účty. Jak to celé propojit?

Když člověk touží z hloubi srdce, cesta se dřív nebo později otevře. Pod vedením bílých lvů a Lindy se věnuji studiu 13 zákonů Vesmíru. Na konci šestého – Zákona regenerace – to přišlo: jasná zpráva i směr, kterým se vydat. A pak už jedno ozubené kolečko začalo zapadat do druhého. Věci se začaly skládat dohromady. Krůček za krůčkem.

Samozřejmě důležitou součástí a krokem bylo jméno. Všimli jste si, že lidé jména často podceňují? Chtějí aby byla vtipná, atraktivní, zajímavá, jedinečná . . . až dají do vínku své milované bytosti či projektu ne vždy snadný charakter a život (ale o tom někdy jindy). Jména mají nesmírně velký význam. Mají svou vibraci a ta může člověka, zvíře či projekt podpořit – nebo mu naopak cestu životem ztížit. Proto jsem volbě jména věnovala obzvlášť velkou pozornost. Dlouho jsem hledala to správné slovo. Až . . . jednoho rána . . . jak to tak bývá, ve sprše, kdy je člověk uvolněný a napojený na proud . . . přišlo. Tulavati.„Tula“ v původní africké kmenové řeči znamená ticho či klid. „Vati“ pak místo, kde hvězdné bytosti sestoupily na zem, aby podpořily člověka na cestě k sobě – do vlastního srdce. V tu chvíli jsem věděla, že to je ono – prostor pro vnitřní, rozumějte božské ticho srdce, ze kterého se vše rodí.

Přiznávám, Tulavati je to pro mě krok do neznáma. Vystoupení z komfortní zóny a začátek něčeho nového – aniž by člověk věděl, kam přesně dojde (kdyby tak jen měl jistotu, že???). Každý okamžik, i teď když píšu tyto řádky, se učím vědomě se zastavovat a ptát se sama sebe: Je tohle to, co chci opravdu říct? . . . A co je vlastně to, co chci říct? . . . A co skutečně chci, z hloubi svého srdce? . . . A je to jen chvilkové nadšení, nebo opravdová cesta? Tolik otázek a ne, odpovědi nepřicházejí samy a hned už vůbec. Znovu a znovu žasnu, že se vynoří až poté, co se vydám zamýšleným směrem, v každodenní práci, krok za krokem . . . cesta neznámem, cesta za zrcadlem.

Řekla bych, že největší výzvou je pro mě udržení rovnováhy. Ano, na začátku je vždy touha pomáhat a radovat se z toho, co dělám. Pocit nadšení, kdy se člověk těší, že ráno vstane a pustí se do práce, která má smysl. Jenže . . . znáte to . . . najednou nevíte jak dál, nebo jak na to . . .  a tady přichází na scénu disciplína. Jooo disciplína . . . o té by se daly psát knihy. Jak jsem napsala největší výzvou je pro mne rovnováha. S disciplínou ubývá vášně pro věc a začíná přibývat povinností a závazků. A než se člověk naděje lehkost bytí vystřídá nesnesitelná těžkost života, nekonečný seznam úkolů a workoholismus, jak vyšitý.

Říkáte si „vítej v klubu?“ Kdepak, nechávám se vést lvy, nosorožci, zvířaty, přírodou a učím se držet původní směr. Překonávat obavy, které se vloudí do myšlenek, dopřát si čas, nebát se měnit rozhodnutí, překonávat staré vzorce a vytvářet nové. V každý okamžik se rozhodovat pro kroky, které mi dovolí zachovat si radost a lehkost bytí ve všem, co dělám. A jde to! Někdy na lusknutí prstu, jindy s jazykem na vestě, ale to je to, co dělá života barevným, nebo ne? Každý den je pro mě potvrzením, že je to způsob, jak se posouvat vpřed a je pouze na mě, zda se rozhodnu užít si to s úsměvem na tváři, nebo si zvýšit počet vrásek na mém čele. Učím se zůstat věrná sama sobě, pomáhat, a přitom neztrácet lehkost bytí. Budu ráda přidáte-li se – třeba jen na chvíli – protože každé sdílení, každý krok, každá inspirace má cenu.