V královské společnosti

Bílá srst, modré oči, jejichž hloubka se dotkne srdce . . . síla přítomného okamžiku. Posvátná, až se tají dech. Vskutku královské setkání. Tak vypadá první – a vlastně každé další – setkání s bílými lvy v divoké buši. Pro mě je to vždy zkušenost plná úcty, lásky a opravdového dětského úžasu.

Role lvů (a predátorů obecně) je v krajině nenahraditelná. Jako vrcholoví predátoři udržují stáda v kondici a ekosystém v rovnováze tím, že loví slabé a nemocné kusy.  

Bílý lev (stejně jako ostatní bílá zvířata ať už je to bílý bizon, slon, vlk či medvěd) do tohoto příběhu přidává další rozměr. Pro mnohé kultury je symbolem spojení člověka a přírody v souznění a harmonii. Připomínkou, že síla a spravedlnost mohou jít ruku v ruce s krásou a důstojností.

Lev, jakýkoliv, je překrásné, majestátní zvíře, symbol moci a ztělesnění hodnot srdce. Bílý lev je pak symbolem hvězd a hvězdných předků. Pro jejich bílou barvu jsou často považování za albíny, avšak ve skutečnosti se jedná o vzácnou genetickou raritu. Sněhově bílá srst je způsobena tzv. leucismem – vzácná genetická varianta, která omezuje ukládání pigmentu. Oči tak zůstávají přirozeně zbarvené (zelené, modré či jantarové) a nos nebo tlapky mívají tmavý odstín. Albinismus je naopak úplná absence melaninu v celém těle, projevující se typicky růžovým až červeným nádechem očí.

Říká se, že tam, kde zanechal stopu bílý lev, zůstává stopa rovnováhy. Pro původní obyvatele Afriky jsou bílí lvi posvátným znamením. Jsou symbolem spojení člověka a přírody, poselstvím harmonie a jednoty. Pro kmeny Zulu, Tsonga či Khosa jsou ztělesněním předků, hvězdnými posly, či darem od boha. Podle původní africké tradice sestoupili z hvězd, aby lidem připomněli důležitost rozpomenutí se na svou světelnou podstatu – sestoupit z hlavy (EGO) do srdce (EKO).

Lvi – stejně jako celá příroda a všechna zvířata – jsou zrcadlem, v němž můžeme spatřit vlastní hodnoty: odvahu, sílu i schopnost žít v rovnováze. Pohled na bílého lva nám připomíná, co je v sázce. Pro svou jedinečnost byli a jsou loveni, drženi v zajetí a zneužíváni v zábavním průmyslu. Ve volné přírodě jich dnes zůstává jen tolik, že by se dali spočítat na prstech rukou. Je to metafora našeho vztahu ke světu – bereme-li přírodu jen jako zdroj k drancování, přicházíme o to nejcennější: o vztah a rovnováhu . . . o místo k životu.

Dobrá zpráva? Změna začíná u každého z nás. Nejde o dokonalost, ale o směr. Stačí začít jedním zvykem. Jeden udržitelný krok, kterým nahradíme kousek zbytečné spotřeby a plýtvání, může v součtu znamenat obrovský dopad.

Můžeme jít ještě dál? Ano. Můžeme sdílet příběh bílých lvů, podpořit ochranu jejich prostředí, učit se vnímat přírodu s větší úctou a žít v souladu s ní. Chráníme-li přírodu, chráníme i příběh o jednotě člověka a Země.